Řadu let mě obcházel strašák jménem "Případný nedostatek PENĚZ". Budil jsem se mnohá rána rozechvělý v obavách, co bude, když nějaký klient vypoví kontrakt mé firmě nebo špatně investuji své peníze a přijdu o ně. Naskakovaly přede mnou temné obrazy mé chudoby s propadlým hrudníkem, kruhy pod očima plných starostí a stresu. Dokonce i má kočka umírala hlady, kterou zachránilo jen to, že naštěstí žádnou nemám. Přicházeli ke mně pomyslní zasmušilí lidé, kteří právě ztratili práci, abychom společně srdceryvně všichni plakali. Měl jsem strach z náhlého vyschnutí toku PENĚZ, ze záporných bankovních kont, upomínkových dopisů, vymahačů s divným ruským přízvukem, všech neodbytných exekutorů, možných pomluv okolí, nenávratné ztráty sebedůvěry, následné léčby pomocí antidepresivních prášků a hrozícího rakovinového bujení. Můj strach byl tím větší, čím více jsem po penězích toužil. Propadl jsem se do zžíravé vazby s nimi, do potupné závislosti, která zaměstnávala mou mysl na úkor mnohem důležitějších věcí.
Všiml jsem si, že podobnou posedlostí po PENĚZÍCH, strachem a napětím, které způsobují, je postižena i spousta lidí v mém okolí. Za jejich deklarovaným názorem, že peníze pro ně nejsou prioritou, jsem viděl úpornou snahu neomezeně rozmnožovat jejich množství a neukojitelnou touhu po bohatství, často i na úkor zdraví. Protože podnikám, byl jsem účasten nekonečných debat, jak prodat nějakou službu či výrobek na hraně etických i zákonných norem. Byl jsem vtahován do vyloženě korupčních záležitostí a byly mi nabízeny milionové odměny. Viděl jsem rychlá zbohatnutí podnikatelů a jejich následnou morální, ale i fyzickou devastaci. Viděl jsem zuřivé boje o majetek mezi rozvádějícími se partnery. Zažil jsem toho hodně, začal chápat, že za vším tím stojí PENÍZE. Ale to nebylo ještě všechno.
Již před řadou let, ještě než se to dostalo na stránky novin, jsem díky svým kontaktům a postavení pohlédl zrůdnosti fungování českého mocenského systému do tváře. Pamatuji si na pocit nepříjemného překvapení, když jsem se dozvěděl, že za jmenováním většiny vládních představitelů nestojí žádná ústavou daná instituce, ale konkrétní soukromá právní kancelář, která hájí zájmy jistých silných finančních skupin. Nebylo mi dobře ze zjištění, že celý politický systém je vazalem byznysových zájmů hrstky lidí, na úkor všech ostatních, kteří na to doplácejí a kde i jejich děti budou muset vzniklé státní dluhy jednou zaplatit. Znám osobně některé lidi parazitující na ostatních a z jejich zlatých kohoutků v jejich koupelnách, drahých vozů a vnitřní prázdnoty se mi dodnes dělá nevolno.
Zjistil jsem také tehdy, že v systému, kterému se vznešeně říká demokracie, může několik desítek lidí ovládnout všechny složky státní moci. Bylo mi těžko z toho, že jsem uvěřil hře na demokracii a snaze politiků o lepší svět a nebyla to pravda. Toužil jsem po změně. Začal jsem se aktivně protikorupčně angažovat a veřejně v té věci vyjadřovat. Propojil jsem se s řadou občanských iniciativ, zabývajících se bojem s korupcí a poznal zde mnoho čestných lidí. Také jsem viděl, jak zoufale při budování české občanské společnosti chybí PENÍZE. Jak ze strany státu není žádný zájem na jejím růstu, jak vládní činitelé tento segment záměrně nepodporují, protože svéprávní a svobodní občané jsou pro ně největším ohrožením a rizikem. Také jsem opakovaně žádal své kolegy podnikatele, aby podpořili různé protikorupční projekty, ale v drtivé většině jsem odcházel s nepořízenou. Občanský prostor je nezajímal. Vize, že jejich PENÍZE pomohou vytvořit lepší prostředí, ve kterém se bude lépe dařit jejich byznysu a nakonec na tom vydělají, jim připadala příliš vzdálené a nejistá. Své PENÍZE raději dále směřovali do výhodných investic s rychlou návratností. Vrcholem bylo, když mě někteří podnikatelé, se kterými jsem byl dlouhá léta v přátelském vztahu, upozorňovali, že se jim moje tažení proti korupci nelíbí. "Musím, přeci být realista", říkali "a vědět, jak to chodí a ne je tím co dělám ohrožovat". Také říkali, že mají stovky zaměstnanců a musí je uživit a když to nebudou dělat oni, tak to udělá někdo jiný. Nechtělo se mi poslouchat jejich ospravedlňující mantry, za kterými stála prachsprostá touha po PENĚZÍCH. Rozešel jsem se vnitřně s nimi a uvědomil si, že tohle nemůže být můj svět. To ale také ještě nebylo všechno.
Pochopil jsem, že to co jsem viděl v naší malé české kotlině, je stejným způsobem rozprostřeno, v méně či více kultivované podobě, všude kolem nás. Ve většině zemí je dnes vybudován mocenský systém, postavený na jakémsi soukromém klubu vyvolených oligarchů. Tahle "diskrétní elita" pak stojí za děním ve státě, jeho rozhodováním, tokem peněz, významnými státními zakázkami. Dodává do rozhodujících funkcí své zástupce nebo své bílé koně. Politici jsou jejich pěšáky a když je náhodou sejme nějaká aféra, nahradí se jinými nájemními jezdci. Tok PENĚZ je tak i nadále zachován tím "správným" směrem. Vše je zahaleno do pláštíku demokracie. Aby byl ve společnosti zachován klid, jednou za čtyři roky, při volbách, je dokonce lidem dovoleno zažít povzdech demokracie. Dá se jim pocit, že o něčem rozhodují. Kandidáti na volitelných pozicích jsou však pečlivě předem vybráni a pádí klusem na svých bělouších směrem k plnění klubových zájmů. Jde o nechutnou blamáž, která má jeden jediný cíl - PENÍZE.
Jak je možné, že mají PENÍZE ve společnosti, ale i nad námi samotnými takovou moc? Co stojí za strachem z jejich "případného" nedostatku? Proč vedeme mezi sebou nekonečné boje k jejich získávání? Jak dalece jsou PENÍZE příčinou našich nemocí, stresů, rozvratů ve vztazích, naší morální devastace? Co se skrývá za korupcí, světovými válkami - PENÍZE nebo něco jiného? Jak to, že lidé podlehli vábení PENĚZ a nezajímají se o jejich hlubší podstatu ani možné fatální důsledky, které lidskému společenství mohou přinést? Proč dopouštíme páchání křivd, bezpráví, potlačování svobod, částečné vyvlastňování i kontrolu nad námi pomocí PENĚZ ? Jak vlastně vznikly, kde se berou a kdo za nimi stojí? Nabízí se nekonečné množství otázek, a protože mi to nedalo, začal jsem na některé z nich hledat odpověď. A žasnul jsem.
Hlavně nad tím, jak tento geniální vynález lidstva a dokonalý nástroj směny zboží a služeb, za kterým stojí celý náš současný blahobyt, byl v dějinách zneužíván, nesčíslněkrát destruktivně používán a dnes je největší možnou hrozbou pro další přežití populace. Jak stát monopolizoval PENÍZE a silou vymáhá užívání jen jím určené měny. Zkuste dnes u nás platit jinými PENĚZI, založte si svou alternativní měnu, vyjadřujte se o oficiálním platidle hanlivě. Podle § 144 Trestního zákoníku, budete odsouzeni a potrestáni. Původně tomu, ale tak nebylo. Každý si mohl razit a užívat, jakou měnu chtěl. Rozhodla kvalita a důvěra lidí v jejich používání. Stát, ale obtížně vybíral daně a ztrácel kontrolu, tak toto právo lidem jednoduše vzal.
Netušil jsem, že centrální bankovnictví je státní licencí k falšování PENĚZ. Rotačky těchto bank tisknou nekonečné archy papíru, různě barevně vyvedenené a číselky obdařené, které se pak rozřežou na ještě menší kousky a zabalí do úhledných balíčků. Nazve se to PENĚZI a národu se sdělí, že to jsou ty správné, které smí používat. Všichni se pak za nimi honí a chtějí jich mít co nejvíce nebo alespoň tolik, aby přežili. Namalují se na ně nějaké významné osobnosti, kterým lidí věří, aby se prohloubila důvěra v jejich užívání. Také cílenou propagandou se zdůrazňuje světu, že centrální banka je důležitou a váženou institucí, která dohlíží nad hodnotou oněch původně bezcenných papírů. Do čela se posadí obtloustlý seriozně vyhlížející pán, v drahém obleku, který se těší společenskému uznání. A všichni tomu uvěří. Pravdou je ale pravý opak. Tyhle instituce tiskou PENÍZE doslova z NIČEHO a pak je jednoduše půjčují dalším bankám a státům. Jak jinak než za tučný úrok. Americký FED je dotažen do naprosté "dokonalosti", protože tahle největší světová centrální banka je soukromým podnikem, vlastněným jen několika chlapíky z tzv. lepších rodů.
Ani pohádka o hlídání cenové hladiny ve státě není pravdivá. Například v USA se ceny za posledních sto let zvedly o 1700 %. Naopak tahle instituce v dohodě se státem nastavuje do oběhu takové množství peněz, aby to působilo inflačně, protože inflace je důležitým státním příjmem. Z toho také profitují banky a následně i korporace, protože jsou první u nově vytištěných PENĚZ a stihnou je zobchodovat ještě dříve než postupně ztratí svou hodnotu. Až se konečně tyhle PENÍZE dostanou k lidem a zaplatí se jim za jejich práci, jejich hodnota už bude jiná a oni vlastně dostanou méně. Profitují tedy jen někteří na úkor všech ostatních. Inflace, ale také daně jsou tolerovanou formou vyvlastňování příjmů občanů a jejich úspor. Na začátku stojí centrální bankéři a jejich plagiátorské dovednosti. Navíc mají zákonem ošetřeno, že nemohou nikdy zkrachovat. A tak "geniální" podvod na lidské populaci může být dokonán.
Také jsem nevěděl, že všechny PENÍZE jsou vlastně něčím dluhem. Kdyby teoreticky byly veškeré PENÍZE splaceny, pak by žádné neexistovaly a ekonomiky světa by se zhroutily. Jediné co by zůstalo, by byly astronomické dluhy vyplývající z úroků z těchto PENĚZ. Tady jsem také nalezl odpověď proč státy, podniky a mnozí občané jsou vlastně zadluženi. Protože chtějí-li splácet své dluhy, potřebují si znovu půjčit, aby udrželi svůj provoz a mohli vydělat na své dluhy, čímž se ale znovu a ještě více zadluží, aby si znovu a ještě více půjčili. Roztáčí se nekonečná zhoubná spirála, která může mít nedozírné následky. Banky mají zájem na pumpování PENĚZ do ekonomiky, aby jich bylo dost na splácení dluhů. Pak z toho sami pochopitelně profitují. Splacený úrok je jejich ziskem a tak potřebují, aby se všichni dále zadlužovali. To má, ale za následek vzedmutí vlny inflace. Tu ale zaplatí někdo jiný. Kdo, to už víme.
Celé je to dokonale absurdní, protože čím více se dostane do oběhu PENĚZ, tím větší dluhy vzniknou a tím i větší potřeba k jejich splacení a tak se ještě více prohloubí fenomén dnešní doby - NEDOSTATEK PENĚZ. Již zmíněné úroky z půjček nejsou totiž kryty žádnými PENĚZI, ale k jejich splacení jsou potřeba. Vzniká tedy zásadní nedostatek PENĚZ, o které je pak sváděn boj. Výsledkem je, že ne každý je schopen své dluhy splatit a nakonec zbankrotuje. Lidé zůstávají stále chudí a nemají šanci ve větším množství PENÍZE získat. Gen boje a nenávisti je tak mezi nimi programově zakořeňován. Spolupráce, tolerance, vzájemná harmonie, porozumění je samotným, takto nastaveným monetárním systémem, průběžně likvidována. Kriminalita a následné represe stoupají, kontrola občanů nalézá ospravedlnění, kamerové systémy se instalují, občanské svobody se potírají. Na NEDOSTATKU zdrojů pak tučně jiní vydělávají. A čistá podstata člověka je nemilosrdně drcena a strach hlodá jeho duši.
Je to obrovská nespravedlnost a je čas, aby si toho všichni byli vědomi. Člověk není bezcitným primátem, který chce jen kořistit a s někým bojovat. Jeho přirozeností je touha milovat a být milován, tvořit ve prospěch ostatních, zlepšovat život, starat se o blaho planety a všech živých bytostí. Proti této niterné a božské tužbě stojí systém, který je postaven na opačném principu, se kterým jsme dennodenně konfrontováni. V této náročné konfrontaci, je ale zakódována i pozitivní výzva. Kam se přidáme? Čemu budeme sloužit? Kdo a co se stane naším pánem. PENÍZE nebo naše pravá podstata? Najdeme sílu zbavit se chorobné závislosti na PENĚZÍCH? Budou nás ovládat nebo nalezneme vnitřní svobodu?
Hledal jsem dlouho východisko z této situace. Nakonec jsem na své cestě za svobodou a zbavení se strachu a závislosti z PENĚZ sám sobě dovolil, že mohu PENÍZE nemít a třeba i zkrachovat. Pamatuji si, jak to bylo léčivé. Okamžitě se napětí uvolnilo. Zajímavé je, že od té doby mám peněz více. Moje děti nezahynuly hladem a kočka by to asi také přežila, kdybych nějakou měl. Posílil jsem se ve své sebedůvěře a když dnes nějaký obchodní partner pohrozí rozvázáním kontraktu, jsem v klidu a cítím, že to je v pořádku. Může jít chce-li. Jiní totiž přicházejí a firmě se daří dobře.
Žil jsem celá léta v dokonalém bludu, že musím být úspěšný, mít dostatek PENĚZ a všechno si tvrdě vydřít. Dělaly mi dobře různé honosné funkce a draze vytištěné vizitky. Měl jsem řadu osobních vazeb na různou společenskou a vládní smetánku. Lezl jsem jim do zadku a připadal si důležitě. Někde tam jsem tenkrát ztratil sebe. Dělal jsem to všechno pro PENÍZE. Prodal jsem se, jako prostitut. Kašlu dnes na to všechno. Tím nejcennějším jsem si sám a můj soulad se svým posláním. Proto jsem tady, proto tohle všechno říkám. Nejsem tu pro PENÍZE ani za PENÍZE. A tak díky změně v mém postoji k PENĚZŮM, jsem našel další kus vnitřní svobody. Nikdo mi ji nemůže vzít. Žádné monetární systémy ani kamerové systémy, žádné úroky a inflační vlny, žádné kluby mocných, žádní strašáci, exekutoři, politici, korupčníci, paragrafy 144, centrální bankéři. NIKDO.
Jsem dnes vnitřně od PENĚZ odpoután, ale klidně je používám. Zatím, protože musím. Rád, ale podpořím vznik každé alternativní lokální měny a budu v klidu snít o tom, že PENÍZE jednou nebudou potřeba vůbec. Lidé pak najdou znovu cestu k sobě a všechno se promění. Nebude uměle udržován NEDOSTATEK, jako nástroj moci a zbohatnutí některých, ale vše prostoupí hojnost, mír a harmonie. Tahle nádherná planeta má všeho dost pro všechny a nesmíme dopustit, aby byla zneužívána některými, kteří už mají všechno a chtějí ještě víc, na úkor druhých, kteří nemají nic a víc mít ani nesmějí.
DESATERO PENĚŽNÍCH PŘIKÁZÁNÍ
1. Nedávejte PENĚZŮM svou pozornost, tím celý PENĚŽNÍ systém energeticky posilujete.
2. Snažte se PENÍZE používat co nejméně.
3. Rozvíjejte bártrové obchody.
4. Vytvářejte lokální alternativní měny a vyžadujte jejich legalizaci.
5. Nezadlužujte se. Neberte si úvěry a hypotéky.
6. Neberte vážně reklamy, která vás vyzývají k nákupům.
7. Dovolte si to být bez PENĚZ - je to léčivé.
8. Zajímejte se o to, co se děje s vašimi PENĚZI v bankách, kde je máte uložené a kam vaše PENÍZE banky investují, zda do zbrojního nebo porno byznysu nebo jinam.
9. PENÍZE nesmějí ovládat vaše životy, rozhodovat o vašem zaměstnání, držet vás v mrtvých partnerských vazbách.
10. Dělejte jenom to co vás baví a PENÍZE pak přijdou.
Celých padesát let žil, jako všichni ostatní. Hledal štěstí ve světě plném neštěstí, peníze mu měly být prostředkem ke svobodě a plnosti v prostředí nesvobody a prázdnoty. Toužil po lásce servírované ve vyprchaných partnerstvích. Chtěl si užívat bezproblémového života v problémech utopené populaci a být zdravý v zamořeném klimatu. Vinil všechny kolem za své pády a politiky za svůj osud. Štěstí před ním prchalo a peníze propadávaly v jeho děravých kapsách. Svobodu vyměnil za okovy společenského tlaku po výkonu, úspěchu a vzájemném soupeření. Lásku pohřbíval v rozpadlých manželstvích.
